JAPONSKÉ OBYVATELSTVO

 

Obecně

 

Záchvaty smíchu, vzteku či pláče na ulicích ani v dopravě nespatříte. Mají respekt jeden pro druhého a to i co se týče partnerství. Na veřejnosti se páry příliš neobjímají, natož aby si dali třeba pusu. Při seznamování si nepodávají ruce, ale zdvořile se uklánějí se sepjatými dlaněmi. Úklon používají i při děkování či výrazu úcty jeden ke druhému. A co se děkování týče, děkují pořád a za vše.
Japonci také nikdy na ulici neodhodí jediný papírek či žvýkačku na zem.
V dopravních prostředcích nejedí ani se hlasitě neprojevují. Snaží se neustále se vším vycházet vstříc jeden druhému. Japonci také neustále někam telefonují nebo jsou na svých laptopech, a to i cestou metrem, když jedou do práce. Buď pracují, nebo si čtou. Zřejmě ta jejich přepracovanost způsobuje to, že neustále někde spí. Stačí chvilka a všichni usnou jako Šípková Růženka.

 

 

(Spící Japonci v metru)

 

 

(Spící Japonci ve vlaku)

 

 

 

Současná japonská domácnost se od té naší příliš neliší, alespoň co se vybavení týče. Jistě, odlišnosti bychom našli, pokud bychom uvažovali o ideální současné domácnosti - tj takové, ve které vám vaše ekonomická situace dovolí skloubit tradiční bytovou architekturu (v japonském pojetí jí je alespoň jeden pokoj s tradičními rohožemi tatami) s moderní úpravou. Obecně však lze říci, že Japonci se dnes potýkají se základním problémem, nedostatkem prostoru. 
Zejména ve velkých městech má průměrný byt velikost cca 70 m2 a moderní společnost přináší celou řadu spotřebních věcí, které zabírají místo. Tradiční ložní úprava například vycházela z madrací a přikrývek, které majitel ráno stočil do skříně a z ložnice se stal obývací pokoj, či pracovna. Postele však v dnešním japonském bytě trvale "okupují" jednu místnost a často znemožňují multifunkční využívání bytu.
K japonské pověrčivosti v souvislosti s bydlením.V současné době se už starobylé zvyky příliš nedodržují, ale jako všechny asijské národy, se i Japonci drží některých zásad geomancie. Při stavbě domku většinou Japonci očišťují prostor za asistence sintoistického mnicha, který do rohu pozemku nalije saké. Po dokončení stavby navrší majitel před dveře hotového domku hromádku soli. V době novoročních svátků staví před dveře borovicové větve , tzv. "kadomaču" a prostor nade dveřmi zdobí některými novoročními symboly jako např. mandarinkami, bambusem, či dokonce stylizovanou langustou.

 

 

 

(Typické jsou papírové stěny s tradičními či přírodními motivy,vidíme zde 

i tatami,které leží uprostřed pod stolkem)

 

 

 

(Zde vidíme ,tradiční´ postel s tatami,ale dnes již převládají postele západního stylu)

 

 

 

(Typická stísněná japonská koupelna,obsahuje 

multifunkční toaletu,umyvadlo a mini vanu)

 

 

 

Předškolní výchova
Do školky - jočin začínají žáci chodit ve věku 2 let. Není povinná, ale díky tomu, že jednotlivé stupně škol na sebe navazují a navštěvování nižšího stupně zvyšuje pravděpodobnost přijetí na stupeň vyšší, je předškolní výchova téměř povinná. Pro Japonce totiž není hlavní, že má školu, ale jakým jménem se tato škola honosí - jako v USA Harvard. 
Ve školce se žáci učí první znaky kanji a základy matematiky. Již zde jsou za své výkony hodnoceni - kolečko-maru (přes celý žáků výtvor) znamená správně, velmi dobře. Trojúhelník - sankaku znamená že výtvor je průměrný a žák má co vylepšovat. Nejhorší, čeho může dosáhnout je křížek - bacu znamenající špatně. Občas je jako mezistupeň trojúhelníku a křížku používán čtverec. Toto obrazové hodnocení se používá i později na základní škole.

Základní škola
Ve věku 5-ti let začíná povinná školní docházka do základní školy. Děti se nejprve učí číst, psát kanji, počítat a hrají různé hry. Žáci nosí uniformy, což souvisí se sociálním cítěním Japonců, na jehož rozvoj je ve školství kladen velký důraz. Chlapci mají většinou uniformy v barvě černé či tmavě modré (oblek + kalhoty), děvčata nosívají tmavě modrý kostým. Vyučování na základní škole začíná v 9:00, avšak žáci docházejí již od 8 hodin a v čase 8:00 - 8:40 se věnují nejrůznějším před-vyučovacím aktivitám (např. pořvávání na hřišti či chórei - nástup). V poledne mají ve třídách oběd společně s třídním učitelem. Vyučování končí v 15:50.
Ve škole se kromě "klasických" předmětů žáci učí i prát (představte si v létě třídu plnou žáčků, kteří se učí prát špinavé ponožky), úctě ke zvířatům, úklidu - školu si sami uklízejí. Krom tohoto se mohou ve škole věnovat nejrůznějším klubovým aktivitám. Učitel také navštěvuje žáky v rodinách. 
Na japonské základní škole jsou povinné předměty:japonský jazyk, sociální studie, aritmetika, vědy, studie o životním prostředí, hudební výchova, výtvarná výchova, ruční práce, domácí práce a tělesná výchova. 
Hodina trvá 45 minut a přestávky mezi hodinami 10 minut. Žáci chodí dvakrát do měsíce do školy i v sobotu dopoledne.
Rok je rozdělen na tři trimestry, na konci každého žáci dostávají slovní ohodnocení své práce. 
Přes prázdniny mají žáci poměrně dost úkolů (např. sběr brouků v přírodě) a jejich plnění chodí ukazovat učiteli do školy. 

Nižší střední škola
Od 12-ti do 15-ti let navštěvují děti nižší střední školu. Každý předmět již vyučuje zvláštní učitel. Děti opět setrvávají ve škole od rána až do večera.
Hodnocení na vysvědčení je již dle amerického vzoru - A,B,C,D,E, fail. Rok je dělen jako na základní škole.

Vyšší střední škola
Po nižší střední škole pokračuje 90% žáků dál na vyšší střední školu kde stráví další 3 roky. Někteří ale pokračují na školy podobné našim odborným učilištím, kde studium trvá 4-5 let. Toto studium je již převážně placené a i zde jsou povinně uniformy.
Zde je nejdůležitější co nejvíce se snažit a učit, aby se žák dostal na jím vybranou universitu. Večer po škole (2,3 rok Vsš) navštěvují někteří žáci juku - přípravné školy či korespondenční kursy. .
Přijímačky (juken) probíhají v únoru (často se jim říká zkouškové peklo) a poté již je žákům jedno, co se bude dít do nástupu na universitu a tak nezřídka kdy nastupuje fyzická likvidace školního vybavení. Žák, který se nedostane na universitu je nazýván ronin (termín užívaný k označení samuraje bez pána). Tyto studenti pokračují ve studiu na jogiko, které je má připravit lépe na přijímací zkoušky na universitu.
Přijímací zkoušky mají převážně všeobecný charakter a velmi důležitá je znalost znaků. Bývají dost podobné na všechny typy škol.
Dělení školního roku a hodnocení je stejné jako na předchozím stupni.

Univezita
Na universitu jde kolem 76% studentů. Chlapci převážně navštěvují Daigaku - vysoké školy, trvající 4 roky, po jejichž absolvování jsou daigaku sei (= byl na universitě), mnohem větší důraz je kladen na jméno university. Dívky častěji chodí na Tankadaigaku - krátkodobé university (2 roky). Většina universit je soukromých a tak je studium placené, přičemž přírodovědné školy bývají asi 1,5 dražší než školy s humanitním zaměřením. Školní rok je někdy dělen do dvou, jindy do tří období - záleží na typu školy. 
Žáci jsou hodnoceni pomocí kreditního systému.
Slavné university: Tokijská universita (Todai), Kjótská universita (Kyodai), Keiotská universita a universita Waseda.

Postgraduál
Po universitě mohou žáci pokračovat dále 5 let. Po dvou letech dostanou titul obdobný našemu Mgr. a po 3 dalších letech Phd.

Po dostudování
Japonci pociťují velkou věrnost k firmě, ve které pracují, a tak hned po universitě nastupují do práce, ve které setrvají většinou celý život.

Školní rok
Školní rok začíná na začátku dubna a končí na konci února či začátkem března. Hlavní prázdniny - jarní, letní a na Nový rok.

 

 

 

(Japonské studentky v uniformách)

 

 

 
(Japonský student v uniformě)