JAPONSKÉ OBYVATELSTVO

 

Bojová umění jsou také národním klenotem Japonska, o které je veliký zájem po celém světě. Jistě, nejenom Japonci mají svá tradiční bojová umění.

 

Mezi nejznámější Japonská bojová umění patří například:

 

Aikido se neomezuje pouze na bojový systém, je to spíše prostředek k sebezdokonalení. V Aikido nejsou žádné turnaje, utkání či soutěže. Místo toho se všechny aikido techniky učí společně úměrně schopnostem každého studenta. Dle zakladatele smysl aikido není v obraně proti ostatním, ale v obraně proti záporným povahovým rysům, které se objevují v mysli a brání jejímu zdravému fungování.

 

 

Co se stáří týče, těžko bude sumu nějaký sport konkurovat. Jeho prapočátky jsou spojovány s legendou o osidlování japonských ostrovů. Předkové dnešních obyvatel se na nich mohli usadit až poté, co jeden z jejich bojovníků svedl zápas s shintoistickým bohem. A vybavíme-li si zobrazení asijských božstev rodu mužského, jimž málokdy chybí důkladný břich, hned můžeme spřádat teorie o tom, proč spolu zápasí právě tlouštíci. Pro Japonce, lidi od přírody útlé, je tloušťka čímsi daleko úctyhodnějším než pro nás. Z toho vyplývá, že zápasníci Sumo mají velikou úctu obyvatel. A jsou středem pozornosti medií.

 

 

 

Každým rokem je pořádáno šest velkých turnajů v Tokiu a po jednom v Osace, Nagoji a Fukuoce. Těch menších turnajů je velké množství, většinou na regionální úrovni.

Popsat takový zapas je docela jednoduché, ale přesto, kdo nebyl v Japonsku a neviděl tyto zápasy osobně, nezažil tu atmosféru, je velmi těžké tuto cestu pochopit. Tito japonští siláci stojí v ringu postaveném nejčastěji na písku o rozměrech 4,5 krát 4,5 metrů. Jejich nahá těla jsou opásána pouze bederním pásem z jehněčiny. Pás je široký asi 60 centimetrů.

 

  

 

 

 

Bojovali jste jako mladí býci se zlomenýma rohama, v technikách, které jsem dnes viděl nebyla žádná přesnost nebo vytříbenost. Takové Judo, jaké jsem dnes viděl, jsem nikdy nikoho neučil. Jestliže si všichni budou myslet, že vyhrají pomocí brutální síly, bude to znamenat konec Kodokan Judo.

Opravdová znalost Judo se často vyskytuje v nesprávné formě a proto se často sleduje moderní sportovní Judisté. Samozřejmě, že Judo pojmenováno a zpopularizováno Jigoro Kanem, stvořitelem Judo, je zcela odlišné, než moderní sportovní verze. Jeden z Kanových motivací k vytvoření Judo bylo uchování starodávných bojových umění nebo ryu-ha, jejich dlouhého dědictví a nasbírané zkušenosti ze století bitev a přísady, které zajišťovali styl dokonale individuálním pro lidskou rasu.

 

 

 

Pravidelý trénink Juda vychovává k sebedůvěře, ohleduplnosti, rychlému jednání, kromě toho je ideálním kondičním tréninkem. Judo znamená "učit se cítěním" nebo "chápat tělem". Princip Judo je: "Vítězit ustupováním"!

 

 

 

 

Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo původně "čínská ruka". To byl i původní význam znaků, kterými se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění Gichin Funakoshi, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly "prázdná ruka". Funakoshi však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii: "stát se prázdným". Pro mistra bylo karatedo bojovým uměním, ale bylo také prostředkem tvorby charakteru.

"Jako lesklý povrch zrcadla odraží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli "prázdný", v karate".

Karate bylo poprvé předvedeno japonské veřejnosti v r. 1922, kdy Funakoshi, který byl profesorem na okinawské vysoké pedagogické škole, byl pozván, aby vyučoval a předváděl ukázky tradičních bojových umění pod záštitou ministerstva školství. Jeho ukázky tak zapůsobily na diváky a posluchače, že byl zavalen žádostmi, aby zůstal vyučovat v Tokiu. Namísto návratu na Okinawu učil Funakoshi karate na různých univerzitách a v Kodokanu do doby, kdy byl schopen v r. 1936 ustavit Shotokan, velký mezník v historii karate v Japonsku.

Japonská asociace karate (JKA) byla utvořena v roce 1955 s Funakoshim jako hlavním instruktorem. V té době měla tato organizace jen málo členů a několik instruktorů, kteří karate studovali pod vedením stárnoucího mistra. Asociaci uznalo ministerstvo školství v r. 1958. Téhož roku uspořádala asociace první Celojaponské mistrovství v karate (vítězem se stal Hirokazu Kanazawa), které se pak stalo každoroční záležitostí a pomáhalo ustavit karate jako soutěžní sport.

Úloha karate v moderní době je mnohostranná. Jako praktický prostředek sebeobrany se široce vyučuje v soukromých klubech a např. v Japonsku je součástí tréningového programu pro policisty a členy ozbrojených sil. Velký počet vysokých škol nyní začleňuje karate do svých programů tělesné výchovy a jeho techniky se také učí vzrůstající počet žen. V Japonsku a všude ve světě však karate získává velkou popularitu jako soutežní sport, který zdůrazňuje mentální kázeň stejně tak, jako fyzické schopnosti. To, co bylo původně vytvořeno na Dálném východě jako bojové umění, pak přežilo změny odehrávající se staletí, aby se stalo nejen vysoce účinným prostředkem sebeobrany beze zbraně, ale také vzrušujícím, vyzývajícím sportem, uspokojujícím nadšence v celém světě.

Karate má spoustu dnes již samostatných stylů nebo směrů, zde jsou ty nejvetší z nich:

Goju ryu - zakladatel Chojun Miyagi
Kyokushinkai ryu - zakladatel Masutatsu Oyama
Shito ryu - zakladatel Kenwu Mabuni
Shotokan ryu - zakladatel Gichin Funakoshi
Wado ryu - zakladatel Hironori Otsuka

 

 

Nyní jedna z nejznámějších  karatistek v ČR Petra Nová.

Stylů karate je v součastné době opravdu velmi mnoho a sepsat je všechny by dalo opravdu hodně práce.

V tomto bojovém umění, jsou do obrany a útoku nasazovány v podstatě veškeré úderové plochy lidského těla.

 

Cvičení karate

Cvičení karate je možné rozdělit do tří navzájem propojených kategorií:

Kihon (nácvik postojů, krytů, úderů a kopů)
Kata (simulace bojových situací)
Kumite (nácvik souboje s jedním či více partnery)

V každé kategorii je začátečník vyučován na nejzákladnější úrovni, dokud se mu vyučované techniky nezažijí a nestanou se spontánními. Jak se student technicky zlepšuje, musí se zároveň zvyšovat i jeho (nebo její) fyzická kondice, protože pokročilejší techniky vyžadují mnohem větší vklad energie. Na této úrovni se student setkává s daleko složitějšími a náročnějšími kata a s dynamičtějšími typy kumite. Jak se student přibližuje úrovni černého pásu, stávají se pro něj (pro ni) techniky, síla, rychlost a koordinace pohybů díky tvrdému tréninky naprosto přirozenými. Právě v této fázi zjišťuje pro věc opravdu zapálený student, že jeho studium karate sotva začalo. Opravdovým cílem tréninku karate je totiž zdokonalování sebe sama prostřednictvím zdokonalováním se v tomto umění.

 

Přínos karate

V našem každodenním životě často zapomínáme na hodnotu cvičení jak pro naše fyzické, tak i psychické zdraví. Cvičení karate rozvíjí koordinaci pohybů, zvyšuje naši sílu, reakce a energetický potenciál. Pravidelné a poctivé cvičení karate také zvyšuje vyrovnanost a pohodu, rozvíjí jasnost myšlenkových pochodů, přináší hlubší náhled do vlastních duševních schopností a v neposlední řadě zvyšuje sebevědomí studenta karate. V tomto smyslu není karate konečným cílem, ale pouze prostředkem k dosažení konečného cíle. Je to činnost, kde rostoucí věk není překážkou. Ten spíše zvyšuje schopnost opravdu dokonalé koordinace mysli a těla.